Od teorie k praxi

Kovářovic kobyla chodí bosa. Káže vodu, pije víno. Tak tohle se mi vybavilo v pondělí u dětské doktorky. Ta mi totiž velmi důrazně a srozumitelně vysvětlovala základy zdravé výživy. Maminko, nesmíte tomu batolátku dávat bíle pečivo a dávejte pozor na to obarvené pšeničné, to je stejně nevhodné. Bílá rýže, bílé těstoviny i tam jsou jenom sacharidy bez vlákniny. Vypít hodně tekutin. A pozor, žádné sladkosti a sladké sirupy! Zeleninu a ovoce pětkrát denně.

Připadala jsem si, jako bych byla malé dítě a ta vážně milá paní doktorka moje paní učitelka ve školce. Ani jsem jí radši neřekla, že se v tom taky trošičku vyznám. Vím, jak by dítě mělo správně jíst. Ale pak příjde ta každodenní praxe. Jsme v obchodě, ona ječí a natahuje ruku na rohlík. Tak jí ho přece dám ať se všichni na mě tak nedívají. Pak jdeme kolem dalších a dalších pokušení a já prostě někdy neodolám a koupím jí to.

Jenže tentokrát je to jiné. Dcerka má docela vážné zdravotní potíže a povolit nesmím. Světe div se, ono to najednou jde! Nebudu vám nic nalhávat. První tři dny to byl doslova hukot. Skoro nic nejedla a trucovala. Ale pak dostala asi pořádný hlad a jí (skoro) vše co jí dám. Je to impuls pro celou rodinu. Nemůžu dát jednomu něco jiného než druhému. To by se servali. A tak jíme bezlepkově skoro všichni.

Pět let mi trvalo, než jsem pochopila, že opravdu stačí být pevně rozhodnutá a nepovolit. To vše ideálně s podporou manžela. Děti si zvyknou rychleji, než si myslíme.  A co se v mládí naučíš, ve staří jako když najdeš 😀

Komentáře