Má to smysl!

Před měsícem jsem se konečně rozhoupala a začala plánovat a psát jídelníček pro naši rodinu. Sice jsem tušila, že jíme dost stereotypně a neekonomicky, a hlavně že máme dosti mezery ve skladbě jednotlivých složek stravy, byla jsem ale dosti líná a prostě jsem se vymlouvala, že plánovat jídlo je ztráta času. Plánuju pořád něco – děti, práci, jídlovědu. A ještě do toho jídelníček? Má to smysl?

Vidět seznam toho, co jíte, černé na bílém, je dosti šokující záležitostí. Měla jsem dojem, že to není ideál, ale až tak moc?!  Příprava a plánování mi dala nadhled na to, jak moc času za ten týden zbytečně strávím běháním kolem plotny a po nákupech. Klasický příklad: ráno si uvědomím, že netuším co budu vařit, a hodina kvůli neplánovanému nákupu uteče jako nic. Jde o čas, který vůbec nikdo neocení a činí mě podrážděnou. Horší variantou neplánování je, že se uchyluju k tzv. junk food. Jídlu, které absolutně nic tělu nedá, pouze zaplácne břicho a přináší výčitky. Nejde jen o mě, já to snad jednou vyběhám, ale i o děti. Nechci je přece učit jíst hranolky z mrazáku. 

Snažím se plánovat (k dokonalosti to má hodně daleko ještě) a taky zjišťuju, že mi dochází fantazie. Jak jste na tom vy? Plánujete? A co rozhoduje: cena, čas, složení, instinkt, nebo emoce?

Komentáře

Na stránkách najdete články nabité zajímavostmi o jídle, bez růžových brýlí a objektivně. Jsem absolventkou VŠCHT Praha, oboru Technologie potravin (2010) a Specializace v pedagogice (2013). Od dubna 2013 se snažím popularizovat chemii skrze projekty The Chemistry is all around us-network, Noc vědců 2013, 2014, Vědu v ringu, programu AMGEN Teach aj. Nově jsem součástí projektu Scichallenge, který se právě rozbíhá. To vše pod hlavičkou VŠCHT. Hrozně ráda v rámci práce jezdím na konference po Evropě a sbírám znalosti od zkušenějších. Ale hlavně, jsem maminkou čtyř dětí.

Označeno v Děti a jídlo, Recepty