Logické potraviny

bio potravinyKamarádka mi nedávno řekla, že by ráda jedla zdravě, ale že je to prostě drahé. A hned mi dala několik několik dobrých argumentů: celozrnná mouka je minimálně třikrát dražší, farmářské trhy jsou často s vysokohorskou přirážkou, bio výrobky bývají zcela finančně nedostupné a co teprve kvalitní šunky a ovocné džusy. Musela jsem přikývnout, některé kvalitní suroviny mohou být drahé, některé ale ne.

Kvalitní jídlo je dobrou investicí, o tom neni pochyb. Ale co je vlastně kvalitní? Předpisy jsou dnes na výrobce potravin velmi přísné, a proto by teoreticky mělo být  kvalitní všechno. Ale to bychom to měli příliš jednoduché. Podle mě je kvalitní jídlo jen to, které obsahuje vyvážený poměr bílkovin, sacharidů, tuků, vitamínů, minerálů a vody a zároveň neobsahuje škodlivé látky a je také chutné. Nabízí se zde přirovnání k šatníku –  žena, která má ve skříni krásné oblečení, ale neumí ho spolu nakombinovat, může vypadat nehezky i za spoustu peněz. Některé ale umí kouzlit i s levnější hadříky… Možná jste čekali, že zde najdete seznam kvalitních a levných potravin. Jenže to tak snadné rozhodně není. I ze seznamu kvalitních surovin v nerozumném poměru lze vytvořit velmi nezdravý jídelníček.

S klidem si troufnu tvrdit, že i obyčejná česká kuřata jsou kvalitní a bez antibiotik či hormonů a nefarmářské mléko rozhodně není obarvenou vodou. Je potřeba zapojit mozkové buňky a nakupovat především logicky. Přemýšlet o zastoupení jednoltivých složek ve stravě, zapojit i fantazii a nebát se nových věcí a chutí. Rýže, brambory, kořenová zelenina a sezónní ovoce  nebývá nijak drahé. Ve výčtu nesmí ale chybět ani luštěniny: čočka, cizrna, hrách, fazole by si zasloužily speciální ocenění, protože ty drahé vážně nejsou a přesto obsahují mnoho cenných látek. Jen se jim díky vzpomínkám na školní jídelny hodně lidí vyhýbá.

Kvalitní znamená tedy vyvážené a zdraví prospěšné. Může být náročné se vyznat ve spleti reklamních taháků v kombinaci s různými trendy. Bio a eko výrobky mají stejný poměr živin jako výrobky v supermarketech. Mouka bude mít stejné množství škrobu, polotučný jogurt stejný podíl tuku. Tím ale nechci rozhodně házet všechny potraviny na jednu hromadu. Je důležité číst pečlivě složení, omezovat nekvalitní tuky, sladidla, cukry atd.

Za co se vyplatí si připlatit? Panenské lisované oleje, čerstvé máslo (raději než ztužený tuk) rodině ráda dopřeju.  A co se vůbec kupovat nevyplácí ani v bio/eko kvalitě? Přeslazené sirupy (i ty bio totiž obsahují hlavně cukr), ochucené bublinkové nápoje, kečupy, šunky (samotné maso je výrazně zdravější) ani matyldy a podobné výrobky (z čistého tvarohu se dá vykouzlit spousta neuvěřitelně dobrých věcí). Stejně tak nákupy velkých výhodných akčních balíků  bývají velice nevýhodne. Větší zásoby svádí k vyšší spotřebě. Nápis akce působí na Čechy neuvěřitelně vábivě. A pak ztrácíme někdy rozum. Kupuji kvalitnější ale menší množství.

Nakupovat levně, chutně a hospodárně je přece logické! Kvalitním složením jídleníčku si udržujeme zdraví (ovšem bez pohybu a odpočinku to funguje jenom částečně). Podle mě tedy kvalitní jídlo vůbec nemusí být drahé, dá se nakoupit za stejné peníze jako kterékoliv jiné jídlo. Připravte se ale na možné počáteční prskání dětí při pokusech o změny (při prvním setkání s cizrnovou polévkou možná budou mít problém nejen děti, ale i manžel), pokud je rodina zvyklá  jenom na bílé pečivo, chleba jim možná vonět nebude, stejně tak pokud svačí pravidelně (třebaže kvalitní bio) sušenky, pak možná švestky nebudou považovat za kamaráda. Chce to odvahu, rozhodnutí a notnou dávku trpělivosti.

A jedno přiznání nakonec. Nejsem zarputilým zastáncem bio potravin! Myšlenka ekologického chování zvěře a plodin je jistě bohulibá, zdá se mi to ale řešením neúplným. Jíme bio, ale dýcháme špinavý vzduch, nehýbeme se, dopřáváme si kolu a čekáme, že nás spasí bio. Tomu nevěřím. I v  bio prodejnách nacházím shnilé potraviny stejně často jako v supermarketech. Přesto tam občas nakupuju! Líbí se mi vědět od koho potravina pochází a preferuju české dodavatele. To by mělo být ale samozřejmostí a ne výsadou. Ale to už jsme spíše u filozofování, než u kvality potravin. V příštím díle se můžete těšit na recept na (zdravé a levné) ovesné sušenky.

PS: kvalitní džusy musí být dražší než ředěné šmakulády, nejsou ředěné. Zkuste si koupit lepší a naředit si ho. Nebude tak sladký, ale poměr ovocné složky bude stejný jako v levné krabici. I levné šunky jsou nastavované – škrobem, moukou a pod. A nezapomínejte, že ani dětská šunka kvůli vysokému obsahu soli a přítomnosti dusičnanů a dusitanů malým dětem do pusy nepatří, ale výjimka potvrzuje pravidla. :)

 

 

Komentáře

Na stránkách najdete články nabité zajímavostmi o jídle, bez růžových brýlí a objektivně. Jsem absolventkou VŠCHT Praha, oboru Technologie potravin (2010) a Specializace v pedagogice (2013). Od dubna 2013 se snažím popularizovat chemii skrze projekty The Chemistry is all around us-network, Noc vědců 2013, 2014, Vědu v ringu, programu AMGEN Teach aj. Nově jsem součástí projektu Scichallenge, který se právě rozbíhá. To vše pod hlavičkou VŠCHT. Hrozně ráda v rámci práce jezdím na konference po Evropě a sbírám znalosti od zkušenějších. Ale hlavně, jsem maminkou čtyř dětí.

Označeno v Chemie je všude kolem nás, Děti a jídlo, Luštěniny, Ovoce a zelenina