Děvčata, nedejte se!

johi

K sepsání dnešního tématu mě nevědomky inspirovala jedna paní v jisté drogerii. Asi bych si jí normálně nevšimla nebýt té dlouhé fronty za ní. Upoutal mě její vozík plný skleniček s výživami pro kojence a batolata. Účet činil dva tisíce! Nemohla jsem tu paní cestou domů nějak pustit z hlavy. Pak jsem si pustila internet, koukla chvíli na televizi a asi mi to došlo. Ona maminka je buď děsně líná (ale dotáhnout tolik skla domů taky stojí dosti námahy), nebo naletěla mediálnímu tlaku vytvářenému na dnešní ženy.

Jaký tlak, říkáte si? Mluvím o reklamách na zaručeně vyvážené výživy, které hodnotí vyhlášení pediatři a dokonale vypadající odborníci v bílých pláštích. Tvrdí nám, že doma vhodné jídlo dětem matka neuvaří ani kdyby přečetla miliony odborných knih. Ale oni to umí náramně a rádi se s vámi o své zkušenosti podělí. Proč naše maminky a babičky s naprostým klidem vařily jídlo miminům doma a ani by je nenapadlo řešit, jestli má pokrm třeba nadbytek železa? Nikdo jim to nenutil a navíc takové moderní vymoženosti nebyly. Přesto se cítím být zdravá a vcelku v pohodě.

Častým a rozhodně rozumným argumentem je fakt, že dnešní zelenina může obsahovat více dusičnanů a dusitanů, pesticidů, těžkých kovů a všech možných jiných kontaminantů. Výživy ve skle jsou opravdu pod drobnohledem hygieniků a lékařů. Dokonce jsou všechny takové výživy hluboce pod limity právě zmíněných látek. Jenže je to opravdu nutné? Jedí těhotné ženy výrazně jinak než netěhotné? Dýchají jiný vzduch, pijí lepší vodu? NE! I to má vliv na vývoj dítěte, ale o tom se nemluví, to se totiž nedá zpeněžit. A tak se vytrhne z kontextu ta část, na které se vydělat dá, a jde se upozorňovat a varovat, strašit a prodávat.

Úmyslně jsem se zdržela diskuze o limitech jednotlivých kontaminant, co se kdy má zavádět do jídelníčku, co úplně vynechat. To přenechám jiným. Tato doporučení se neustále mění. Co platilo před pěti lety u syna už zdaleka neplatí u nejmladší dcerky. A v některých bodech se změnilo hodně (například kdy je vhodné dávat třeba lepek, mléko…). Je těžké si v tom všem udržet nadhled. Nedělejme ale z jídla vědu… :D

Svým třem dětem vařím od jejich několika měsíců věku a nebojím se rizik, děti nejspíše také ne. Cílem článku není odradit od kupování výživ. Jasně, občas nestíhám a koupím, nebo na cesty jsou kupované přesnídávky jako dělané. Jenže jsou i takoví, kteří se prostě vařit kojencům bojí, a to je podle mě špatně. Věřte mi, že dobrou domácí stravou kojencům neublížíte. Děti se také během vaření zabaví vycházkou na nákup, hrou s mísami a vařečkami. Naučí se, že vařit je přirozené a získají k potravinám, vaření a jídlu úplně jiný vztah než kupováním sklenic. Také ekologický dopad balení výživ do skla a plastu je mimochodem taktéž velkým problémem: kolik energie a surovin se musí asi vynaložit na výrobu sklenice, reklamy, likvidace odpadu (pokud se vůbec vytřídí)?

Argumentů pro vaření dětem je tedy více než jenom ten, že skleničky lezou do peněz. V dnešní internetové době je k všude k dispozici spousta receptů a postupů, které vám vaření usnadní (a zpestří), a děti vaše snahy určitě ocení… Takže: děvčata, nedejte se a pěkně si s dětma to vaření zkuste taky užít. Ono to fakt jde :)

Komentáře

Na stránkách najdete články nabité zajímavostmi o jídle, bez růžových brýlí a objektivně. Jsem absolventkou VŠCHT Praha, oboru Technologie potravin (2010) a Specializace v pedagogice (2013). Od dubna 2013 se snažím popularizovat chemii skrze projekty The Chemistry is all around us-network, Noc vědců 2013, 2014, Vědu v ringu, programu AMGEN Teach aj. Nově jsem součástí projektu Scichallenge, který se právě rozbíhá. To vše pod hlavičkou VŠCHT. Hrozně ráda v rámci práce jezdím na konference po Evropě a sbírám znalosti od zkušenějších. Ale hlavně, jsem maminkou čtyř dětí.

Označeno v Děti a jídlo