Pijte vodu, pijte pitnou vodu

Jak všichni dobře víme, voda je pro život nezbytná – člověk bez vody vydrží pouhé dva až tři dny. Odkud ale vodu brát? No přece z kohoutku (případně studny, cisterny, rybníka nebo co já vím :) Vodu lze také koupit balenou, ale napadlo vás někdy jak a proč vznikla myšlenka ji prodávat? Mnozí ji považují za zdravější, ale je tomu opravdu tak? Annie Leonard (USA) vydala do světa skvělé video Příběhu plastových lahví, z kterého vyplývá, že obyčejná voda z amerických kohoutků je prostě a jednoduše lepší než balená. Ale jak jsme na tom my v Čechách?

Voda v našich domácnostech je velmi dobré kvality. Kvalitě je ostatně věnována mimořádná  pozornost. Nevýhodou může být přidávání chlóru do čisté vody, avšak i ten odstátím z vody vyprchá. Maminky kojenců by si ale měly ohlídat obsah dusičnanů a dusitanů. Překročení limitu dusičnanů (50 mg/l) a dusitanů (0,1 mg/l) je totiž velkým rizikem právě pro kojence. Dusičnany se mohou v žaludku miminka do půl roku věku přeměnit na dusitany, které se navážou na krevní barvivo, a to pak nemůže přenášet kyslík a dochází k promodrávání a dušení dítěte. Včasným zásahem lze ale naštěstí dítě zachránit. Problémem může být ve velmi starých potrubích i přítomnost (ovšem velmi  malého množství) těžkých kovů. To je ale opravdu velmi ojedinělé a uvádím to jen pro úplnost. Pro ujištění se, že vám doma teče  voda vhodná, lze zavolat do vodárny a kvalitu si zjistit, případně se podívat na stránky vodárny vašeho města.

Proč tedy vůbec vody v PET lahvích? V dobách minulých se prodávala v lahvích nejprve pouze voda minerální (s každodenním pití minerálek opatrně!), poté také sodovka. Ale na počátku trendu balení vod do plastu byla –jak jinak – snaha zvýšit zisky supermarketům. A tak si výrobci vymysleli tvrzení o tom, že voda kohoutková je oproti baleným horší kvality (a chuti) a může poškodit zdraví, a to doprovodili velkou reklamou. Netrvalo dlouho a lidé si palety s vodami oblíbili. Navíc si mohli koupit časem i různé příchuti, barvy, vůně, případně vody obohacené oxidem uhličitým nebo i kyslíkem. Skvělý tah firem na naše peněženky. Mnozí z nás tak dnes pijí jenom kupovanou vodu v domnění, že žijí zdravěji.

Zajímavou alternativou jsou domácí filtrovací konvice. Filtrovací kartuše redukují obsah  nečistot (chlór, dusičnany, měď, olovo, hormony) a vy získáte čistější vodu. Pořizovací cena takového vynálezu začíná již na 500 Kč. Nevýhodou je nutnost dokupování filtrů, které se mění měsíčně a vaši peněženku příjdou na minimálně 100 Kč za kus. Vy ale získáte minimálně lepší chuť vody, zbavíte se jejího případného zápachu a  části obsahu výše uvedených prvků, no a hlavně si koupíte i dobrý pocit, že pijete zdravou vodu (a v porovnání s pitím balené vody i pocit, že šetříte životní prostředí…).

Dalším znovuobjeveným trendem je obohacování vody o oxid uhličitý v sifonových lahvích (3 dcl perlivé vody mohou obsahovat 1,5 g oxidu uhličitého). Perlivou vodu pijeme pomaleji, oxid uhličitý vyvolává dříve pocit uhasení žízně a tím pádem toho méně vypijeme, zároveň působí mírně diureticky (odvodňuje). Perlivé vody by proto neměli pít diabetici, kardiaci a lidé s gastritidou (a samozřejmě ani kojenci!) Čím více bublinek, tím bude voda kyselejší a naše tělo taky. Občasným pitím této vody si neublížíte, ale pravidelné pití není rozhodně doporučováno ani zdravým lidem. Moderní sifony také dokáží z kohoutkové vody vyčarovat sladké a barevné zázraky. Ale jak je to s kvalitou takových „výtvorů“? O ochucování, slazení a barvení vod se již brzo dočtete v jednom z dalších dílů.

Na závěr mi dovolte ještě malý osobní průzkum našeho trhu. Cena balené vody začíná od cca 4 Kč za litr a půl, horní hranice je téměř neomezená. Láhev ochucené vody stojí minimálně na 10 Kč (spíše však na 15-20 Kč). Na druhou stranu litr kohoutkové vody dodávané přímo do naších domácností stojí průměrně 6 až 8 haléřů. Denně spotřebujeme přibližně 140 litrů vody – ale pozor, teplá voda už není pitná, jde o vodu užitkovou. Důvodem je právě vyšší teplota, ve které se množí rády bakterie. Pražákům těm je hej a spotřebují o čtvrtinu více, než je český průměr. Průměrný občan naší republiky si koupí přibližně až 300 lahví ročně (každou druhou lahev vyhodí do tříděného odpadu). Neumím si upřímně představit, kolik sil musí člověka stát odnosit 300 lahví plných vody až domů. Pokud je pak členů v domácnosti třeba 5, pak už musí být otec rodiny zřejmě velmi zdatným jedincem.

Samozřejmě, že když jste někde na cestě a lahev si koupíte, je to pochopitelné. Stejně tak kojenci nemohou pít vždy obyčejnou kohoutkovou. Vy ale vesele můžete, tudíž se nebojte si o kohoutkovou vodu říct ani v restauracích a kavárnách. Dobrý podnik poznáte mimojiné i podle toho, že vám jí ochotně nabídnou. My jsme doma dětem do půl roku věku kupovali vodu kojeneckou a poté dávali převařenou kohoutkovou. Filtrovací konvice mi připadá jako zajímavý vynález, možná si ji taky pořídíme. A jaké vodě dáváte přednost vy?

Autorem fotografie je Gregory Maxwell, fotografie je volně použitelná pod licencí CC BY-SA 3.0.

Komentáře

Na stránkách najdete články nabité zajímavostmi o jídle, bez růžových brýlí a objektivně. Jsem absolventkou VŠCHT Praha, oboru Technologie potravin (2010) a Specializace v pedagogice (2013). Od dubna 2013 se snažím popularizovat chemii skrze projekty The Chemistry is all around us-network, Noc vědců 2013, 2014, Vědu v ringu, programu AMGEN Teach aj. Nově jsem součástí projektu Scichallenge, který se právě rozbíhá. To vše pod hlavičkou VŠCHT. Hrozně ráda v rámci práce jezdím na konference po Evropě a sbírám znalosti od zkušenějších. Ale hlavně, jsem maminkou čtyř dětí.

Označeno v Pitný režim, životospráva